Ikonka: 


jája ikonka saanma
 Ikonka zákulisí:


 Komix Ghosts in the world GITW:
aktual.
Chystá se(díly komixu GITW II. řada):

1.díl Práce?? Ne můj sen.
2.díl Konec naší říše. 

První vločka, je jak kus pohádky, která ve chvíli zmizí

19. listopadu 2010 v 21:48 | CasssionerGirl/Saanma |  Téma týdne
První vločka
Nevím proč ale připomíná mi to vánoce a dnes už jiný pohled, ale v mém podvědomí pořád někde visí cedulka, na které je moje definice vločky: První vločka, je jak kus pohádky, která ve chvíli zmizí.
Nebo snad ne? Já zimu miluji už jen kvůli vločkám, jelikož nevím co bych psala dál, tak tady máte kratší povídku :) .

První vločka

Vždy jsem milovala sníh a celkově vánoční náladu v prosinci, tedy v měsíci který, ovládá zima. Každým rokem jsem čekala neuvěřitelné věci, které byli
vykoukané z pohádek. Jako že si pro mne přijede princ na bílém koni, nebo že mi z oříšku vykouknou šaty a nebo spatřím sedm trpaslíků...
 Nikdy bych ale netušila co se doopravdy stane, to že se mi život obrátí vzhůru nohama an náhodou...

Bylo zasněžené ráno, sníh se sypal jak z peřin a všichni zůstali ve vnitř svých domů zachumlaní do deky a u krbu, či u televize. Rychle jsem se oblékla a běžela po
schodech dolů, už se linula vůně čerstvě připravených palačinek a já dostala obrovskou chuť.
,,Maminko" skoro jsem se zeptala. ,,Ano, drahoušku. Copak??" řekal mi mamka skoro medovým hlasem. ,,Hmm ty palačinkly nádherně voní můžu??" ,,Jistě, proč se vůbec ptáš?" a podívala se na mě svým milým úsměvem.

Po jídle jsem se vypravila ven, ne že bych ráda nastydla, ale venku to doopravdy vypadalo jak v pohádce. Šla jsem na louku u "Berana", abych se mohla konečně
uvolnit. Začala jsem tančit a chytat vločky všemožnými způsoby, udělala jsem pár andělíčků a byla šťastná. Kolik věcí stačí k tomu aby se člověk usmál?? Málo. Začala jsem se vracet do dětských let a byla jsem ráda, každý se musí občas uvolnit.

Když jsem se zvedala ze země, vyděla jsem kluka, normálně bez hnutí a s úsměvem od ucha k uchu. ,,A jejda, že by mě viděl?" problesklo mi vzápětí hlavou. ,,Promiň, jen se chci zeptat, viděl si mě tady?" zeptala jsem se nemotorně. ,,Popravdě... ano, ale pokud
chceš abych pomlčel tak, tedy ne." a znovu
nasadil úsměv. ,,Známe se??" připadal mi
totiž hrozně povědomí. ,,No, ano."  Mně to teď došlo, vždyť to je Leo!! ,,Leo?" zeptala jsem hrozně váhavě. ,,No vidíš, sice ti to trvalo ale lepší než kdybych ti musel opakovat své jméno."

 Obejmula jsem ho, víte Leobyl můj první kluk, choval se normálně a prostě byl jak ten princ na bílém koni.Jenže se musel odstěhovat, já mu tenkrát slíbila že na něj počkám a jen pro zajímavost taky, že jsem doopravdy čekala. 

Další podrobnosti psát asi nebudu, ale konec ano a taky pointu tohoto příběhu.

Polibek, můj první na vánoce a zároveň na ten den kdy odjel. Od toho dne spolu chodíme, jsou to vlastně už tři roky a je to velmi vážné. Je mi jasné že jej miluji a on mne. Nikdy bych nic zpět nevrátila, jsem ráda že je to jak to je a že, je to dobře.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
*Podobnost jakýmkoli osobám je náhodná, tento příběh je smyšlený.
:) 
     
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 katka katka | E-mail | 29. listopadu 2010 v 16:04 | Reagovat

ahoj hezké

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama